For You

Slonisko a vosa; written by Piperka

25. října 2009 v 16:34 | Piperka
Už je to dýl, co jsem sem zveřejňovala dvě ze svých básnických děl... nějak mě poslední dobou nebaví celebrity jako takové... nebo teda většina a ty které ano, ty patří na twilight001.blog.cz... ale chtěla jsem něco přidat, než začnu dodělávat a upravovat menu... A zrovna včera jsem doprala básničku, kterou jsem měla už strašně dlouho rozepsanou a tak jsem se rozhodla vám jí sem dát...:

Slonisko a vosa

Nedávno jsem slíbila,
že až budu tvořit,
bude báseň veselá,
nebudu se mořit.

Slíbila jsem myslím, že
báseň o slonovi.
Jak já ale skládat mám?
Vyjádřit to slovy?

Tohle míti nebude,
hlavu ani patu.
Já jsem asi blázen co?
Sama sebe matu.

Co bych já tak napsala,
o malém slonisku?
Hlavně nesmím dopustit,
aby to bylo v tisku...

Ten slon dlouhý chobot má,
víte, místo nosu,
představte si třeba, že by,
do něj vtáhl vosu.

Tohle se už párkrát jistě
fakt muselo stát.
A ostatní sloni se jen,
mohli v klidu smát.

Jak on tam tak poskakoval,
s vosou uvnitř chobotu,
došlo mu, že takhle nechtěl,
strávit celou sobotu.

Co má ale asi dělat,
když mu uvnitř bzučí?
On chudák jen nadává
a nahlas smutně skučí.

V tu chvíli ho napadlo,
že tu možnost je,
jak vypudit jí ven
a poslat do háje.

Tu stoup si slon na všechny čtyři,
nabral hodně vzduchu.
Zatroubil pak ze všech sil,
až mu prasklo v uchu.

A tak vosa vyletěla,
nosní dírkou ven.
Slon už může volně dýchat,
usmívat se jen.

To by bylo asi všechno,
já už vážně nevím.
Už mám z toho křeče v břiše,
jak se tady tlemím.


Já vím, je to blbost, ale byla sranda, když jsem to psala...:-D A není depresivní jako ty ostatní...:-D

Happy Birthday Jenny!

24. června 2009 v 21:22 | Piperka
Ahoj! No tak dneska odjíždím na tři dny do Holandska, takže ty tři dny se ještě neozvu, ale v neděli snad už zase začnu přidávat. Každopádně ještě než odjedu... mám tady něco pro mou milovanou Jenny, která dnes slaví 18. narozeniny! A já bych jí chtěla popřát hodně štěstí, zdraví, spokojenosti, žádné problémy ve škole, hodně úspěchu s blogem a nááádherné prázdniny! A hlavně to pořádně oslav!!;-)
Vyrobila jsem ti takové malé přáníčko, tak doufám, že se ti bude líbit:-)

free image host

Stačí kliknout na náhled;-)

Slza; written by Piperka

17. května 2009 v 22:39 | Piperka
Ahoj! Jsem teď už hrozně dlouho odříznutá od Photoshopu a tvoření grafiky... bojím se, že už jsem vyšla ze cviku, ale prospívá to mým schopnostem v psaní... mám na to totiž víc času. V uplynulém týdnu jsem napsala asi 3 kapitoly z jednoho z mých literárních výtvorů a dneska jsem kolem půl jedné ráno napsala další báseň! Nechtělo se mi spát, tak jsem vzala deník, trochu si hrála se slovíčky a je z toho báseň o dvanácti slokách.. já vím, jsem cvok... původně jsem jí sem ani nechtěla dávat, ale když se vám ta předchozí líbila, teda podle těch komentářů, které tam jsou, tak jsem se rozhodla jí zveřejnit.... obrázek jsem opět našla na deviantart.com a doufám, že se vám bude líbit i tahle báseň:

Slza

Co je to?
To, co po tváři mi stéká?
Pouze slza,
Přesto mě to leká.

Má láska je můj trest...

16. května 2009 v 21:24 | Piperka
Ahoj, dneska mě tak trochu líbla múza, když jsem přišla domů a napsala jsem tuhle báseň. Je teda dost děsná:-D, ale stejně vám jí sem dávám, jelikož je to asi první báseň, kterou jsem napsala, která má víc jak tři sloky a myslím, že není zase až tak strašná. Nebo možná je? Já nevím... některé rýmy jsou dost slátané... ale co, snad se vám bude líbit. Je malinko depresivní no...:

Má láska je můj trest

Je pro mě trestem,
Když vidím jak jsi s jinou.
Smutně chodím městem,
A dny stále plynou.

V soudní síni:-D

21. dubna 2009 v 18:55 | Piperka
Ahoj! No tak dneska zase po dlouhé době něco přidávám, ale opět jen takový vtípek... poslední
dobou mívám takovou náladu, že prostě potřebuju něco na rozveselení, takže opět děkuju Whitey, jelikož mi dala odkaz, na blog, kde jsem to našla... opravdu je to taková hloupost, ale mě to pobavilo:-D:

Jeden muž stál před soudem, jelikož zabil svou ženu...
Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby Vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu..."
Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít..."
Soudce: "Vždyť to, co nám říkáte teď, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby Vás přísedící již předem odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení..."
Nato se muž rozhovořil:
"Odehrálo se to následovně: (v celém článku)

V kyselině solné...:-D

16. dubna 2009 v 22:39 | Piperka
Ahoj... dneska mi Whitey na icq poslala jednu hrozně vtipnou básničku... trochu morbidní, ale nemohla jsem z ní asi pět minut, tak vám jí sem prostě musím dát!:-D Je to taková blbost, ale já jsem se nasmála:

Někdo zvoní, nadávám,
nemám ruce volné.
Právě tchýni vyndavám,
z kyseliny solné.
Pár gumových rukavic,
marně šmátrám po dně.
Nezbylo z ní vůbec nic,
ač jí bylo hodně.

Už to musíš pochopit! - Kapitola 1.- povídka by Piperka(me)

6. března 2009 v 22:56 | Piperka
Ahoj, dneska jsem se rozhodla, že vám sem dám opět něco nového ze své literární tvorby. Je to tentokrát kapitolová povídka se jménem "Už to musíš pochopit!"
Je to vlastně jakoby fanfiction na motivy knižní serie "Mediátor" od jedné z mých nejoblíbenějších spisovatelek, Meg Cabot...

Co bych o tom ještě tak řekla... "Už to musíš pochopit!" je pouze prozatimní název, nevím jestli to tak zůstane... Pokud se mi podaří vymyslet něco lepšího, tak to přejmenuju. Zatím mám pouze dvě a půl kapitoly, nevím, jak dlouho bude trvat, než to dokončím. Dnes vám sem dávám kapitolu 1. - Konec. Má takový optimistický název. Ještě bych mohla říct, že hlavní hrdinka se jmenuje Sarah.

Kapitola 1. - Konec

"Saro, počkej!" zavolala na mě máma a vyběhla za mnou do tmy. "Zapomněla sis kabelku." Ach ano, kabelka, ne že bych v ní měla něco důležitého. "Moc ti to sluší," řekla ještě, dnes už asi po stopadesátý. Ale já jsem si to tedy nemyslela. Všichni mi vždycky říkali, že jsem hezká, ale já jsem měla jiný názor. Vlastně na mě není vůbec nic neobvyklého. Tmavě hnědé vlasy, modré oči, bledá pleť… A teď jsem mířila na první školní akci od doby, co jsem na tuhle střední nastoupila. Je 24. března a dnes naše škola pořádá jarní ples. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že se něco takového bude konat jsem se všemožně snažila se z toho vyvlíknout. Ne, že by mě nikdo nepozval, ale takovéhle akce nemám ráda. Hodně lidí, hlasitá hudba a v nové škole… to není zrovna nejlepší kombinace. Popravdě mě pozvali téměř všichni kluci z našeho ročníku, dokonce i dva o rok starší, ale já je všechny odmítla. Doufala jsem totiž, že mě máma nebude nutit k tomu, abych tam šla, ale přesně to udělala. Takže jsem tam šla, sama, ale tam se určitě najde někdo, kdo si mě bude všímat.
(pokračování v celém článku)

Předzvěst Strachu-Povídka by Piperka(me)...

17. prosince 2008 v 13:39 | Piperka
Ahoj... no tahle povídka, kterou jsem už celkem dávno dopsala se netýká vůbec Sběratelů kostí. Tenhle blog je i o jiných věcech, i když poslední dobou převážně o Sběratelech.
Mimo toho, že kreslim, hraju na klavír, mám 6 webů a hraju na www.abarin.cz Dračí doupě, taky píšu... Píš povídky a tak... některé jsou už hrozně staré a ani je sem nebudu dávat, dokud je nepřepíšu, ale tuhle jsem dopsala myslím, že někdy v půlce listopadu. z téhle povídky vlastně vzešel i námět na knuhu, kterou jsem začala psát, ale nakonec ta kniha je prakticky něco úplně jinýho... teda ještě neni a nevím, jestli jí vůbec dokončím... no nic... Už jsem se dost rozkecala co?

Hrozně dlouho jsem nic nepřidávala a moc mě to mrzí..ale znáte to... málo času.
Jinak ta povídka se jmenuje Předzvěst Strachu a je taková trochu...depresivní... ale budu moc ráda, když si jí přečtete. Ráda bych měla i jiný názor, než jenom od jedný kámošky...:

Předzvěst Strachu
Když jsem se dnes brzy ráno probudila, netušila jsem, co všechno se přihodí. Bylo to úplně normální chladné ráno, jak už to v únoru bývá. Vzbudila jsem se už v půl šesté a stejně jako vždycky, když se vzbudím dřív, jsem šla k oknu a pozorovala jsem východ slunce. Ta rudá záře slunce mě naplňovala štěstím a touhou, ale ze snění mne probral pronikavý hlas mé mámy. "Eriko, vstávej, snídaně je na stole," volala máma z kuchyně a já jsem se musela od té záře odloučit. Musela jsem do školy. Škola ale nebylo místo, kde bych chtěla strávit tak krásné ráno. Ve škole si mysleli, že jsem divná. Nikdo se se mnou nebavil. Možná to bylo proto, že přesto, že tak miluju slunce, chodila jsem pořád v černé. Bal zázrak, když jsem si na sebe vzala nějaký kus oblečení, který nebyl černý. Byla jsem prostě jiná. Ve škole jsem celé hodiny dokázala jen pozorovat tu oranžovou krásu, slunce bylo moje světlo v životě. Nevěděla jsem, proč mě ta záře tak láká, jakoby mě přitahovala, ale bylo mi to jedno.
(klik na celý článek)

Dárek for Honey:-*

1. srpna 2008 v 17:33 | Piperka
Ahoooj, jak jsem se dozvedela, tak v den mého svátku, tedy 26.cervence mela moje supééér kámoska a zároven moje milované Sbécko Honey 15. narozeniny!! Proto jí preju vsechno nejlepsí, hodne stestí, zdraví a vseho!! :-)) A také jsem jí vytvorila takový malý dárecek, tak snad se ti bude líbit! Happy Birthday!!:-)):-*
 
 

Reklama